Jak nakoupit na Vánoce? Návod pro ty, pro které je nakupování mučením

Koupit dárek jednou za měsíc pro někoho k narozeninám, či svátku je ještě celkem snadné, máte čas na rozmyšlení, na prochození obchodů. O vánocích je všechno trochu jinak. Pokud si vánoční dárky nenakupujete již v průběhu roku, nebo nejste dárkový talent, můžete se dostat do nemilých obtíží.

„Co mám koupit dědečkovi, když už všechno má? “

“ Co by, pro Kristovy rány, mohla ocenit tchýně?“

Takovéto myšlenky jsou v období před vánoci, kdy musíte sehnat vícero dárků najednou, běžné.

Jak si tedy poradit?  Někdy je snadné řešení blíž, než si sami myslíte. Inspirace je všude  kolem, stačí ji jen zaznamenat.

Toto je zlatnický blog a tudíž vás asi nepřekvapí, že vám doporučím jako skvělý dárek šperk🙂 Nebojte, článek nebude jen o špercích, ale dovolím si připomenout, že šperkem nemůžete absolutně nic zkazit!

Naše tvorba filigránové náušnice-česká ruční práce

Jak tedy začít? Důležité je samozřejmě nezapomenout na žádného člena domácnosti, nebo přítele, se kterým udržujete vánoční tradici v dávání dárků. Pokud jich máte víc, určitě neuškodí, napíšete-li si seznam. Abyste věděli, na kolik vás to celé přijde není od věci si ke každému jménu rovnou připsat maximální částku, jakou budete ochotni za dárek pro známého dát. Rovnou bych vám doporučila, pokud máte obdarovávaných více, sepsat si seznam, ba přímo tabulku, jako podle vzoru dole(po rozkliknutí se zvětší). Kartičku můžete mít u sebe pohodlně v peněžence a na nikoho pak nezapomenete. Doplňte o datum, do kdy musíte mít dar koupený. Někoho obdarováváme před vánoci, někoho dávno po nich, neuškodí udělat si v tom jasno.vánoční seznam

Kromě již vypsaných bodů můžete dopsat i konkrétní dárky, které vás během dne napadnou. Jistě se vám už několikrát stalo, že jste něco podobného zapomněli.

Typ daru je někdy těžké vymyslet. Co dát třeba tchánovi, když má všechno, co potřebuje a co nemá, to si obvykle koupí sám? A co dát proboha známé v práci, když nemáte ani sebemenší tušení, co dá ona vám?

Udělejte si letos z nakupování dárků jen rychle odbytou záležitost.

Všechno si v klidu rozmyslete a pak už jen běžte onu věc vybrat mezi ostatními věcmi. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že nejhorší je, když si usmyslíte něco příliš konkrétního(jako je odstín, úhly jednotlivých rysů,…). Jako na potvoru přesně to pak nikde nemůžete sehnat. Takže při rozmýšlení nad dary uvažujte jen v obecných termínech a v obchodě se nechte překvapit výběrem.

Pokud se chcete vyhnout frontám a masám lidí v obchodech, nakupujte v menších obchůdcích mimo hlavní trasy. Uvidíte, že i tam mají slušný výběr a mnohdy i nižší ceny. Pokud si nejste jistí, co konkrétně vybrat, nechte si poradit od prodejce. Takový, který se vám věnuje, a při tom není vtíravý vám poradí nejlépe.

Pokud chcete ušetřit čas nad výběrem, berte tu alternativu, která se vám líbila první. V devíti z deseti případů si zákazník nakonec vybere stejně tu první věc, co se mu zalíbila.

Netřeba dělat z výběru daru antickou tragédii, obdarovávaný stejně neuvidí, z jakých možností jste vybírali.  A i kdyby došlo na nejhorší, že dar se líbit nebude, tak co se stane? Nic, život jde dál.

Výběr daru je vlastně skvělá zábava, skoro detektivka, kdy detektivem i pachatelem jste vy, v jedné osobě.

Přemýšlet na darem můžete víceméně kdykoli, kdy pracujete manuálně, nebo jste někam na cestě, využijte toho. Je dobré si vzpomenout na to, co jednak definuje osobu, které chcete dárek dát(Jak byste ji popsaly jedním slovem? Sportovec? Rybář? Lenoch? Knihomol? Narcis? Notor🙂 ?)

To je výchozí bod, od kterého se můžete odrazit!

Obdarováváte zapáleného cyklistu? Můžete mu koupit něco praktického na kolo, nebo hrníček s nápisem „pro nejrychlejšího cyklistu“, nebo naopak, pokud víte, že jeho koníček je až příliš často zneužíván k tomu, aby se mu podle něj něco dalo, je dost možné, že už má všech těch cyklistických darů až po krk. Buďte jiní a kupte mu třeba předplatné časopisu, který si obvykle kupuje, nebo by se mu mohl líbit.

Pokud nemáte vymyšlený konkrétní dar, určitě alespoň tušíte, jaký typ daru by to měl být. Jestli užitečný, nebo pro zábavu, jestli ke konzumaci, nebo k relaxaci.

Co dát kolegovi/kolegyni v práci? Zde je dobré, pokud nejste předem domluveni na ceně daru, to příliš nepřehnat. Vy možná chcete udělat darem radost a nekoukáte po každé koruně, ale kolegu můžete uvést v rozpaky. Méně je v tomto případě více, ovšem nemusíte za každou cenu troškařit. Kupte malý praktický, ryze vánoční dárek. Rukavice s vánočními vzory, čepici s bambulí, malou společenskou karetní hru, pěknou klíčenku v oblíbené barvě vašeho kolegy, roztomilou vánoční ozdobu na stromeček… Pokud si chcete být jistí, že váš dárek bude dostatečný, je dobré vsadit na domácí cukroví, které pečete-zabalené do dárkového balíčku. Je to vaše rodinná chlouba a mnohdy udělá radost největší. Tím vyvážíte třeba i nižší hodnotu daru, protože ruční práce a především ta vaše, se cení nejvíce. Pokud nepečete cukroví, zkuste vyrobit vkusné, nebo zábavné vánoční přání. S vašimi kolegy trávíte hodně společného času, určitě nebudete mít problém vymyslet něco, co vašeho kolegu pobaví, nebo dojme.

 

Pokud máte darovací okno a nenapadá vás žádná věc jako dárek, připojuji malý seznam darů, které jsou vhodné jako dárek téměř pro každého.

Darujte:

  • šerk🙂 (přívěsy a náramky mají univerzální velikosti a cenové rozpětí je od 100 Kč výše)
  • kupon do masážního salónu
  • předplatné časopisu
  • knihu
  • kvalitní kosmetiku (krém, líčidla, parfém, sprch.gel*,šampon*)
  • vyrobte domácí bonboniéru (na internetu najdete spoustu receptů, úspěch zaručen)
  • sadu ozdobného nádobí (krásné skleničky se nikdy neztratí)
  • elektronické vychytávky k počítači (třeba USB rozdvojku), tyto věci si málokdy koupíme sami sobě, ale jako dar jsou jako stvořené)
  • koženou kabelku/brašnu, kožený pásek, koženou peněženku
  • veselou společenskou, nebo karetní hru(existuje nepřeberné množství, navštivte hračkářství a zjistíte, že není možné nevybrat si)
  • aromaterapii-vonné dárky slaví boom (voňavé polštářky, aromalampy, balíček levandule do šatníku,vonné svíčky,…)
  • fotodárky-máte-li společné fotky, nebo zájmy, není nic snazšího, než donést fotku čehokoli do fotografie a nechat si jej vytisknout na hrneček (polštář raději jen pro partnera/ku), nechat udělat fotoalbum společných akcí a zážitků, elektronické fotorámečky jsou jako stvořené pro prarodiče a nejbližší příbuzenstvo,…)
  • praktické věci, jako třeba elegantní obal na brýle, teplé zimní rukavice, šály, čepice, veselé ponožky,opět, dělané vaší rukou mají punc výjimečnosti
  • robotické dárky-robot v podobě brouka lezoucí po místnosti, hledající stinné místo, nebo reagující na tleskání, či dokonce na dálkové ovládání, je skvělý dárek téměř pro každého i pro ty, co obvykle při pohledu na hmyz omdlévají, v oblibě jsou stále helikoptéry a autíčka na dálkové ovládání
  • obrázek na stěnu (jen pokud znáte vkus a zařízení bytu obdarovávaného)
  • skvělým dárkem je také stroj/lampička na fondue, jde o keramickou misku, podobnou aromalampě, do které místo olejíčku dáte rozpuštěný sýr s máslem, nebo čokoládu s máslem, v setu k tomu jsou i malé vidličky podle chuti si do čokolády/sýru namáčíte ovoce/maso/zeleninu, celé to udržuje v teple malá čajová svíčka umístěná pod miskou
  • datový nosič-chtěli byste známému vypálit CD s jeho oblíbenou hudbou, ale vypadá to jako laciný dárek? Kupte mu třeba datovou kartu, nebo externí paměťový disk, vybalte ho a dovnitř nahrajte onu hudbu, nebo společné fotky. Nejenže darujete praktickou věc, ale darujete to s duší. S něčím speciálním.

 

* – na těchto položkách ovšem nešetřete a kupte ten nejlepší, dát šampon je v pořádku, ale musí to být něco extra, jinak, to může vypadat, že naznačujete, že obdarovávaný zanedbává hygienu

 

Od všech darů si nezapomeňte schovat účet. Kdyby se náhodou stalo, že jste se dárkem netrefili, stačí se s obdarovávaným dohodnout a dárek v obchodě vyměnit. Buď to můžete zařídit vy, nebo obdarovávaný sám s paragonem od vás.

Při nakupování darů myslete na to, že se z dárků nestřílí, že mají pouze symbolickou hodnotu, že jde především o to, že jste si na danou osobu vzpomněli.

Poslední radu kterou vám dám, je: Když absolutně nevíte co, kupte to, co lze sníst, zapálit (svíčku🙂 ), spotřebovat, nebo se rozpustí.

Podobný článek s trochu jiným pohledem na nakupování a rady co koupit najdete ještě zde.

 

Hodně štěstí a málo stresu s nakupováním dárků vám přeje Zlatnictví Drahokam!

Stříbrné brože

Všechny tyto stříbrné brože jsou jedinečné. V podstatě není žádný limit, co lze v broži zobrazit. Můžete si je nechat vyrobit ze zlata, či stříbra aby podtrhli vaši osobnost. Pod prezentací máme ukázku ještě zlaté brože – kočky.

This slideshow requires JavaScript.

Drahé kameny I. Tajemná síla? Nenechte se balamutit!

Je načase povědět si něco víc o drahých kamenech.  Začnu sama nevím kolikatidílný seriál o drahých kamenech.  Jsem v jejich blízkosti od raného dětství a tak si říkám, že už má můj názor také jakousi vypovídací hodnotu. Na začátek tohoto seriálu si něco povíme o drahých kamenech obecně, s každým dalším dílem se zaměříme na další konkrétní nerost, nebo skupinu nerostů. Dnes ale, jak je vidět z nadpisu si povíme něco o balamutění lidí. 

Co si pamatuji, přidělování určitých schopností drahým kamenům tu bylo vždycky. Ametyst byl vhodný na jednu věc, tyrkys na druhou, tygří oko byl dobrý na ono, růženín na tamto. Postupem času se informace o tom, co který kámen dělá, rozšiřovaly o další a další části. Za dlouhé roky se ukázalo, že tygří oko je prý nebezpečné dlouhodobě nosit, o pár měsíců jsme to samé vyslechla o hematitu, nebo serpentinu. Mnoho informací se vzájemně vylučovalo, ukázalo se, že každý léčitel a každá kultura přiřazovala kamenům zcela odlišné vlastnosti.  Stala jsem se tak velkým skeptikem ohledně tohoto všeho. Máme pár zákazníků, kteří tvrdí, že cítí z kamenů energii, teplo, vibrace…  Neříkám, že to necítí, nebo že si vymýšlejí. Já sama jsem drahými kameny učarována. Některé mě přitahují silou magnetu, jiné mě nechávají zcela chladnou, jiné mě dokáží inspirovat, fascinovat a uhranout. Věřím tomu, že vám tyto kameny mohou pomoci, že jisté pozitivní účinky mohou mít. Přesto vás chci varovat před léčiteli a jejich zaručenými radami, jako který kámen musíte mít, či který je pro vás nebezpečný. Určitě ne každý léčitel je nutně zlotřilý podvodník, snažící se z vás vydolovat poslední haléř, ovšem jistě se mezi nimi takoví najdou a proto je dobré zůstat na pozoru. Jak si ale vybrat ten správný kámen pro vás? Jedna jediná rada ohledně výběru kamene mi přijde neškodná, a velmi sympatická. Je to teorie volání kamene.  Kámen, který vaše tělo, nebo duše může potřebovat, nebo využít, si vás prý zavolá. Ne, nebude na vás volat, záhadně padat z rovných ploch, nebo vibrovat, žhnout, nebo já nevím co všechno ještě. Prostě se vám bude líbit, budete ho chtít žmoulat v ruce, prohlížet si ho v různém denním světle, zkrátka neodoláte mu. Proč byste si měli kupovat tyrkys, když se vám třeba jeho zelenomodrá barva nelíbí, ale fascinuje vás kovově temný hematit? Nebo proč se nutit do růženínu, když je vám jeho růžová barva jaksi nesympatická? Proč si nevybrat kámen, který vás očarovává?

Často k nám chodí lidé kupovat kameny pro své blízké, nebo známé a ptají se mě na znamení a jejich přiřazení k danému kameni. Obvykle se jich zeptám, který horoskop mají na mysli. Čínský, stromový, astrologický, nebo ten nejnovější o kterém psali v časopisu Ženadnes? Pokud jde zákazníkovi jen o to, aby měl snazší výběr a nemusel nad tím příliš přemýšlet, proč ne, ale pokud chce vybrat kámen speciálně pro svého přítele, na kterém mu záleží, je lepší řídit se třeba oblíbenou barvou jejich přítele, než přiřazením kamene podle výrobců kalendářů někde z tramtárie.

Pokud vás kameny fascinují, klidně si o nich kupujte knihy a učte se to, co vám o nich říkají jiní, pokud chcete, ale sama za sebe doporučuji řídit se vlastní intuicí. Pokud vás zajímají kameny, bádejte spíše po jejich historii, než po hledání tabulek zázračných schopností. Nenaletíte tak na špek žádnému tahači peněz, živící se vaší neznalostí, nebo naivitou.

Mimochodem, ne každý světle modrý kámen je tyrkys. Mnohem pravděpodobněji narazíte na tyrkenit, což je dobarvený magnezit. Pořád je to drahý kámen, ale dobarvený a s tyrkysem kromě barvy (která se pravému tyrkysu stejně nepodobá) nemá nic společného. Tyrkys je velice drahý kámen. Tyrkenit je celkem levný. Tyrkys málokdy seženete ve velkém rozměru, tyrkenit skoro v jakémkoli.  Tyrkys má více zelenou, ne příliš sytou barvu, tyrkenit bývá sytě modrý, na mém ilustračním obrázku nahoře,  je to mimochodem ten modrý kámen. A zde je ukázka rozdílu:


Tyrkenit mám ráda, nevadí mi, že je dobarvovaný, spousta jiných kamenů se také upravuje a není to na škodu, ale jak vám někdo říká, že ten modrý kámen je tyrkys a svítí jako kůže lidí z Pandory, tak neví co říká, nebo kecá. Možná mají kameny nějakou ozdravnou sílu. Já jejich hlavní sílu vidím v tom, že jsou krásné, že i neopracované nám mohou dělat radost- ve šperku nás mohou zkrášlovat, že si díky nim můžeme vzpomenout na toho, kdo nás obdaroval, můžeme okouzleně sledovat, jak přes něj prochází, nebo se odráží světlo a tím nás ozdravovat, uvolnit. Víc po nich raději nechtějte.

 

Diamant, mýty a fakta.

Diamant patří k nejtvrdším známým materiálům. Je císařem mezi kameny. Asi neexistuje dospělá bytost, která by o něm alespoň něco nevěděla. Všichni víme, že je drahý, velice tvrdý, lidé jsou kvůli němu schopni zabíjet a drancovat, využívá se pro umělecké i vědecké účely. Přesto o něm koluje řada mýtů a omylů, nejčastěji vznikající z chybné interpretace jiné jeho přednosti.

Mýty

Například nedávno jsem v seriálu Mentalista viděla jeho hlavního hrdinu praštit do diamantu hasícím přístrojem, aby tak dokázal jeho nepravost. Podle scénáře se ovšem kámen nerozbil, ale odmrštil se a zatoulal se někde na policejní stanici. Což byl samozřejmě průšvih, protože to přece znamenalo, že ten diamant byl pravý a najednou nebyl k nalezení. Je to typický diamantový omyl, který vychází z domněnky že je-li nejtvrdším kamenem, tak se nemůže rozbít. Když opominu fakt že jsou i tvrdší materiály než diamant a budu brát v potaz pouze hasící přístroj, kterým dostal diamant na buben, jehož tvrdost je určitě nižší než tvrdost diamantu, byla to i tak pěkná blbost. Člověk by řekl, že si scénaristi alespoň svou domněnku o nezničitelném kameni ověří. Kde je tedy chyba? Že nepočítali se štěpností(ta je u diamantu dokonalá, lze jej tedy štípat, nebo dokonce řezat pilou). Diamant je sice velice, velice tvrdý kámen, ale také křehký. Ve skutečnosti by se scénář odehrál takto: Hlavní hrdina, mentalista Patrick by uhodil hasícím strojem do diamantu, ten by se pravděpodobně minimálně rozpůlil, nebo přímo rozpadl na mnoho malých kousíčků. Jeho policejní kolegové by museli hodně papírovat, vysvětlit majiteli diamantu, že jejich externí poradce zničil diamant za několik stovek tisíc (nejspíš za mnohem více), protože si myslel, že diamant je nezničitelný, o případ by přišli, stali se terčem posměchu celé veřejnosti a Patrick by se musel plácnout přes kapsu a nadále by byl nazýván novou přezdívkou „Mentál“ a skončil tam, kde měl, u psaní románů.

Další blbost, co jsem slyšela o diamantu, byla od učitelky přírodovědy mého sourozence na základce. Varovala své žáky, že dají-li diamant nad plamen sporáku, že se promění v obyčejné uhlí. Že mají-li doma třeba prsten s diamantem, tak ať se mají na pozoru, nebo že jim třeba nechtěně shoří. Je to asi to nejvtipnější, co jsem o diamantu slyšela. Představa toho, že se dítě dostane k diamantu a jentak ho napadne ho dát nad plamen sporáku, je spíš směšná, než pravděpodobná. Zde spíš hrozí faktor přimrznutého jazyka z Obecné školy, tedy spíš popálení prstu a zoxydování rodinného šperku, vyvolávající reakci v podobě velké facky a zákazu playstationu.

Chápu snahu zaujmout své žáky, ale za cenu plácnutí čehokoli, to nestojí, tyhle nesmysly se obvykle zaryjí do paměti nejhlouběji, při tom je mnoho zajímavých a pravdivých faktů dostatek.

Diamant vznikal za vysokého tlaku a teploty a je pravda, že příliš dobře nesnáší prudké změny teplot, když je zlatník opatrný, může diamant nechat ve šperku, který hodlá letovat. A neshoří, nepromění se v grafit-maximálně popraská . Diamant to dost pravděpodobně přežije, pokud ho zlatník zahřeje postupně a pak ho rychle nezchladí třeba ve vodě, ale to by musel být hodně tupý zlatník… spíš by to nemohl být zlatník.

chemicky: C (diamant nebo grafit to je v podstatě jedno, liší se pouze krystalovou soustavou, diamant je kubický NAOPAK grafit je hexagonální) + O2 (obyčejný kyslík ze vzduchu, hoření je v podstatě proces oxidace) -»CO2 (což je neviditelný, bezbarvý plyn. Tudíž, pokud by se někomu podařilo zapálit diamant, tak by shořel na neviditelný plyn zcela bez popela. Tímto způsobem se ještě před 100 lety diamnty také testovaly. Uštípnul se z nich neparný kousek a ten se zapálil. Zapálit diamant je, ale obyčejnými prostředky téměř nemožné, protože teplota zahoření je velmi vysoká)

Další omyl je, že diamanty jsou věčné. Jako bráno v absolutním smyslu, tak všechno, dá se říci, je věčné, zákon o zachován energie i hmoty, která se nevytváří, ani nemizí, jen se jedna přeměňuje v druhou, podporuje verzi, že diamant zůstane na věky, jen vám nikdo nezaručí, v jakém stavu, což je pro hodnotu diamantu samozřejmě rozhodující. Diamant se jednoho dne opravdu přemění v obyčejný grafit, měkký uhlík. Ale tato přeměna trvá tak dlouho, že je v lidském měřítku nepozorovatelná a to ne z hlediska jednoho lidského života, ale spíš z hlediska lidstva samotného, takže žádný strach, váš diamant se přes noc nezmění.

Další omyl je domnění, že briliant, rovná se diamant.

Udělejme si v tom trochu pořádek. Briliant je název typu brusu diamantu. Je to prostě tvar, do kterého se diamanty brousí. Obvykle(!).

Diamantový brus má svá jasná specifika.

Vyvíjel se po mnoho generací, přes Mazarinův brus, přes Perruziho až po dnešní briliantový brus, kdy v roce 1919 Marcel Tolkowski vypočetl ideální brus pro nejfektivnější odraz světla v diamantu a jeho rozložení barev.

diamant

Správný briliantový brus má 57 plošek, plus jednu plošku, kterou je výše ukázaná kaleta, která by správně měla být pouze u diamantů.

Samozřejmě kromě správného počtu plošek je důležitý i přesný úhel, správné poměry všech proporcí. To vše se odráží na konečné ceně diamantu.

Existují i různé metody dělení diamantů. Například v Česku se diamanty řezaly pomocí měděného kolečka, potřeným diamantovým práškem a olivovým olejem, zatímco v Izraeli se diamanty štípaly. Zajímavostí je, že v Indii brousily diamanty děti (do průměru 3 mm), v New Yorku brousili diamanty židovské cechy (špičková kvalita), v Rusku měli střední kvalitu broušení. Diamanty se brousily i v Německu,  také v Thajsku.

Dnes se brousí pomocí různých moderních technologií, pomocí kvadrantu se diamanty brousí pod přesným úhlem, kámen se v počítačích virtuálně prozkoumává, aby byl kámen co nejlépe využit a ztráty byly co nejmenší.

A jaký je tedy omyl ohledně briliantového brusu? Lidé si totiž pod slovem briliant představí diamant. Není to úplně špatně, ovšem takto lze naletět podvodníkům. Jelikož i sklo vybroušené briliantovým brusem se může nazývat briliantem. Všeobecně, bavíte-li se o briliantech, předpokládá se, že mluvíte zároveň o diamantu, ale vy buďte opatrní a první se ujistěte, že jde opravdu o diamant.

Cullinan, největší diamant.

Fakta


Mimo briliantový výbrus lze na diamanty použít i jakýkoli jiný typ brusu. Oválný, hranatý, nebo i fantasijní, ve tvaru hvězdic, listů, květin, cokoli, co vás napadne. Pokud se takový brus podaří, má vysokou cenu, ovšem na toto je potřeba opravdového profesionála.

Diamant pochází z vulkanických hornin, tudíž vzniká vulkanickou činností v horním zemském plášti (stejně tak pyrop (čili český granát), nebo olivín).

Diamant má chemickou značku C, tedy uhlík, na stupnici tvrdosti je na 10, hustota se pohybuje okolo 3,52+/- 0.001g/cm krychlový. Index lomu, RI má 2,417.

Tepelně je dobře vodivý. Může se vyskytovat v jakékoli barvě, nejčastěji v čiré,  ostatní barvy jsou způsobeny různými příměsemi (hlavně N, B). Za zelenou barvou stojí radiace. Nejcennější jsou růžové, mohou být i mléčně bíle, za které mohou mikroskopické puklinky.

Slovo diamant vzniklo z řeckého slova „Adamas“, tedy nezničitelný, což jak už víte, není úplně přesný popis. Je vysoce křehký, extrémně štěpný.

V roce 1955 se začaly vyrábět i syntetické diamanty, dnes lze vyrobit vysoce kvalitní diamanty, nicméně na trhu nejsou zatím příliš vidět.

Cenu diamantů snižují inkluze, což jsou vlastně jiné kameny(grafit, olivín, pyrop, nebo trhliny uvnitř diamantu. Samozřejmě, pokud je inkluze „slušivá“, cenu může naopak zvýšit.

Váha diamantů se udává v ct, tedy v karátech. 1 ct = 0,2 g, 5ct = 1,0 g.

Diamanty je možné různě upravovat. Lze změnit barvu na výrazně modrou, nebo zelenou za pomoci vysokého tlaku a teploty, tato úprava je ovšem rozpoznatelná mikroskopem.

Lze upravit i čistotu diamantu, například pomocí Laseru, nebo zaplnění sklem (Izrael, New York), což snižuje cenu cca o 5-50%, úprava laserem se označuje písmenem L (např. je možné vidět označení diamantu-VVS/G L-zbytek značky vysvětlím hned).

Diamanty se rozdělují podle kvality a ta se posuzuje tzv metodou 4C.

1C-Cut, česky brus

2C-Color, česky barva

3C-Carat, česky hmotnost

4C-Clarity, česky čistota

Pokud je diamant vybroušen briliantovým brusem, podle jeho průměru můžete vypočítat i jeho váhu, což se obzvláště hodí při určování ceny šperku, kdy je kámen do klenotu již zasazen.

Rovnice je jednoduchá:

Lze vypočítat i oválný kámen, pokud je poměr jeho stran 3:2 .

Barvy Diamantu se rozlišují písmeny. Platí to samozřejmě jen u čirých diamantů, které mají největší sklon zabarvovat se do žluta, takže rovnice je sestavena abecedně, kdy čím dál jsme od začátku abecedy, tím je kámen žlutější, či šedší:

D,E,F,G,H-až sem není žlutá vůbec poznat,I,J,K,L,M začínají pomalinku nabírat nažloutlý tón…N až Z už jsou odstíny žluté.

Začíná se písmenem D proto, že kdyby se jednou objevil ještě barevně čistější diamant, aby mohl dostat své příslušné označení.

Čistota diamantu se kontroluje speciální lupou, která zvětšuje 10x

I čistota diamantů má svou stupnici. Jsou to zkratky slov.

IF – žádné defekty, ani inkluze, je dokonale čistý (flawless)

VVS – very very small – „velmi velmi malé“ minimální inkluze

VVS1 – „velmi malé chyby“

VVS2 – „o něco větší ale stále malé chyby“

VS1 – very small „malé chyby“

VS2 – „o něco větší malé chyby“

SI1 – small inclusion chyby

SI2 – větší chyby

I1- Inclusion, Inkluze, chyby ; (P1) – (PIQUE-francouzsky tečka) – nepřehlédnutelná chyba

I2 (P2) – nepřehlédnutelné chyby

I3 (P3) – Velké nepřehlédnutelné chyby

Takže když budete kupovat diamant, měli byste tyto 4C znát a vědět, co jejich značky znamenají, aby vás nějaký filuta nepřesvědčil, že diamant značky P2/Y je čistě bílý téměř bezchybný diamant. Ve skutečnosti je výrazně žlutý a s nepřehlednutelnými vadami.

Naopak takový IF/F je diamant nejvyšší kvality.

VS1/K je diamant, který je stále ve velmi dobré kondici a přijatelné barvě.

Snad vám tento článek pomůže se trochu víc vyznat ve světě diamantů, časem možná přidám nějaké vedlejší informace.

Celý článek vznikl díky skvělé výuce gemologa  Radka Hanuse.

(zde jsem našla článek, ve kterém Radek Hanus mluví o diamantu Beau Sancy)

Duté šperky

 

Dnes si něco povíme o dutých špercích. Než se rozhodnete, jestli si koupíte řetízek plný nebo dutý, nebo i jiné šperky, něco málo vám o výhodách a nevýhodách těchto šperků povím.

Duté šperky mají vlastně výhodu jedinou. A to tu, že navzdory svému objemu, nebo velikosti jsou lehké, mnohem lehčí, než kdyby byly plné a tudíž jsou tak mnohem levnější. Protože jak víme, o ceně šperku rozhoduje mimo jiné i jeho váha.  Například stříbrné srdíčko, které je plastické, se dělá víceméně vždycky duté. Bylo by příliš těžké na nošení. Nebo jako na obrázku jsou srdíčka dutá a je to vlastně nutné, jinak by takováto plná, krásná srdíčka na svých lalůčcích žádná dáma dlouho nesnesla. Duté ale mohou být i řetízky, a to i ty nejjemnější! Jinými slovy, to, že máte dutý šperk neznamená, že máte nějakou podřadnou ozdobu. Ale znamená to, že se k nim musíte chovat šetrněji. Když jsme dělali na praxi dutá srdíčka, použili jsme dostatečně silný plech a tedy šance, že by se srdíčko mohlo nedopatřením rozmáčknout (pokud na něj nešlápnete, nezavřete je mezi dveře, nebo vám na ně nespadne kovadlina, nebo klavír (pardon, inspirace animáky), nemělo by se jim nic stát. Bohužel těžko lze odhadnout, z jak tlustého plíšku je šperk vyrobený. Jistě, váha může leccos napovědět, tedy i cena, ale pokud si koupíte dutý šperk, který bude tak nějak ošizený, že bude z plechu tenkého jako papír, může se vám stát, že si ho promáčknete raz dva. Ale upozorňovat na to, že za kvalitu se platí snad ani není třeba.

A nevýhodou dutých šperků je tedy to, že pokud se vám časem prodře ouško, stejně, jak jsem to popsala v článku o řetízcích, bude třeba ho donést na spravení ke zlatníkovi (samozřejmě pokud ho budete chtít i nadále nosit). Ten buď ouško vysílí, nebo rovnou vymění. A tady hrozí riziko. Dutý šperk totiž může při letováni tak jaksi bouchnout. Jde tomu zabránit tím, že se do něj někde v místě, kde to není vidět, vyvrtá malá dírka, pak je to bezpečné. Pokud tedy nebudete chtít provrtat váš šperk, počítejte s tím, že se to nemusí povést. A je pravda, že mi zatím žádný dutý šperk nikdy nebouchl.

No ale to ještě není to nejhorší. Nejhorší na opravu jsou duté řetízky. Takové srdíčko je sice duté, ale pokud je správně udělané, dovnitř by se nemělo nic dostat. Ne tak řetízky, ty jsou duté a nezaletované. Když si prohlédnete svůj řetízek, jestli je dutý poznáte, když už ne podle váhy tak podle toho, že na vnitřních stranách oušek uvidíte vnitřní rysku, to je místo, kde se schází dva plíšky. Tudy se dovnitř dostává pot, maz, parfém, všechno. Proto kdo jej vůbec nenechává odmastit v jarové vodě, bude mít z řetízku nositele pachů, ať už nepříjemných, nebo méně nepříjemných. To pak velmi komplikuje letování. Jelikož jakmile plamenem zlatník řetízek zahřeje, veškerý obsah v dutinách řetízku se začne pálit a bublat a začne se tlačit ven. A to znemožní jakékoli letování. Jelikož spoj, který se má sletovat musí být perfektně čistý, a když se začne ta špína drát ven, znečistí vám i ten spoj. A pokud je špína v řetízku dlouhodobě zanešená, jen tak ji odtud nedostane ani ultrazvuk.

Takže prosím, duté řetízky dávejte odmastit přes noc do jarové vody alespoň jednou týdně, nosíte-li ho celý týden a hlavně ho pak dejte třeba na hodinku do čisté vody, aby vám tak pak naopak nezůstal jar a nakonec ho nechte dobře vyschnout, nejlépe na utěrku, nebo kapesníček. Duté řetízky jsou nejnáchylnější na poškození. Nezapomeňte, že duté řetízky mají být nošeny bez přívěsků a na noc je dejte spát do šperkovnice.  Co všechno se může nepovést při opravě dutých  řetízků je na dlouhý seznam, netřeba vás tím zatěžovat. Hlavní důvod proč to píšu je ten, abyste si uvědomili, že duté řetízky můžou vypadat masivně, ve skutečnosti jsou ale křehčí, než ten nejjemnější řetízek a tak se k němu chovejte tak něžně, jak jen dovedete a nenoste ho bez přestávky, pak vám nadělá parády nejvíc.